Každý z nás má jistě vlastní představu o tom, jak vypadali lidé v pravěku.Tyto představy bývají ovlivněné ilustracemi z dobrodružných knih, filmy a seriály. Málokdo má možnost dozvědět se více o současném stavu poznání vývoje odívání. Občasný průnik informací formou ojedinělého článku o novém vědeckém objevu na informačních portálech popřípadě sociálních sítích informovanosti příliš nepomáhá, protože nebývá často zasazen do kontextu.Tyto stránky jsou přehledem vývoje odívání a vzhledu lidí v prehistorii vytvořený na základě odborné specializace a mnohaleté práce autorů webu, stručný přehled pro všechny zájemce z řad laické i odborné veřejnosti. Kromě výše uvedeného nabízejí také široké spektrum služeb z oblasti rekonstrukcí oděvů, výstav zaměřených na textilnictví a odívání v minulosti a vzdělávacích či volnočasových aktivit.

Odívání v pravěku

Milí návštěvníci této stránky - vítejte v našem zjednodušeném přehledu vývoje odívání v pravěku.

V současné době probíhá příprava textů pro jejich finální podobu. Budete si moci přečíst a prohlédnout bohatý fotografický materiál o tom, jak se vyvíjel oděv od dob lovců a sběračů až k závěru doby stěhování národů. Pokud není uvedeno jinak, jsme autoři rekonstrukcí oděvů.
Mladší paleolit a mezolit

Soudit něco o oblečení v tak dávných dobách, může vypadat jako věštění z letu ptáků. Jak asi oděv a vůbec úprava zevněvnějšku vypadali říkat nemůžeme, ale přesto můžeme vytvořit mozaiku poznatků, které by naše uvažování měly provázet. Zkusíme vymezit prostor, ve kterém se pravděpodobně mohla nacházet realita loveckých dob kamených. Obecně můžeme říci, že v mladších obdobích pravěku se již můžeme pokoušet o vytvoření obrazu kroje té doby. Pro období starší se přimlouváme rekonstrukce považovat spíše za ukázky technik a charakteru, které je třeba správně didakticky použivat. K takovým kouskům z naší dílny se nehodí popis: „oděv mezolitického lovce“, ale „mohl být z následujících matriálů...., k šití bylo možno použít... „ apod.Oděv je tedy spíše koncipovaný jako didaktická pomůcka, na které můžeme ukázat principy, kterým se budeme věnovat v následujícím textu.

Foto A. Taskina.
Foto A. Taskina.
Foto A. Taskina.
Foto A. Taskina.
Foto R. Vaňous.
Foto R. Vaňous.
Foto R. Vaňous.
Foto R. Vaňous.

Období kterému se budeme věnovat v rekonstrukcích již zahrnuje pouze období osídlení Evropy moderními lidmi v poslední době ledové a po jejím skončení.

Prvním předpokladem je, že kulturnost je antropologickou konstantou. Tedy každá lidská skupina má nějakou kulturu. Slovo kultura budeme chápat jako soubor představ, technologií, způsobů nahlížení reality, jazyka, úprav zevnějšku. Kultura navazuje na biologickou danost - např. sociální pud. To že jsme puzení žít ve skupině dalších lidí je rozvinuto v kulturu. Kulturou tedy nazvme způsob organizace lidských skupin, vnitřní zákony těchto skupin apod. Nahlédneme -li do etnografie nenajdeme žádnou skupinu lidí, pro kterou by úprava zevnějšku neexistovala nebo byla nedůležitá. Pokud nepočítáme kultury úpadkové, které procházejí těžkou transformací nebo zánikem. Předpokládejme tedy že lidé žijící na daném místě v daném čase měli vždy specifický způsob oblékání, zdobení a vůbec úpravy zevnějšku.

Dobrým sítem na nesmysly je funkčnost oděvu. Pokud oděv extrémě překáží v pohybu, rozpadá se nebo se po vycházce v něm vracíme s omrzlinami, je čas se zamyslet nad jiným modelem, nebo alespoň nad jiným způsobu použití.

Foto R. Vaňous.
Foto R. Vaňous.
Foto R. Vaňous.
Foto R. Vaňous.
Foto R. Vaňous. Luk vyroben podle mezolitického nálezu z Mogelmose.
Foto R. Vaňous. Luk vyroben podle mezolitického nálezu z Mogelmose.
Foto R. Vaňous.
Foto R. Vaňous.

Oděv je také prostředek, který nám umožňuje pohodlně žít v prostředí, ve které se náš druh nevyvinul. Při tvorbě rekonstrukcí nám pak může velmi překážet naše vlastní zkušenost, ve které se moderním oděvem izolujeme od okolního prostředí velmí dokonale. Můžeme předpokládat, že lovci v době kamenné byli výrazně otužilejší než mi dnes. Extrémní doklad této otužilosti najdeme mezi původními obyvateli Ohňové země, kde holocení klima je velmi vlhké, deštivé a studené. Ne tak studené jako konec doby ledové, zato studenější než holocén v našich zeměpisných šířkách. Indiání kmene Yamana nosili jen jednoduchou roušku a při silném větru se chránili krátkým pláštěm, který proti větru nastavovali. V misiích pak zíkávali staré vlněné uniformy, které napomohly jejich vymření, protože stále vlhké oblečení způsobovalo těžké zápaly plic. Dodnes žijící lovci doby kamené jsou většinou obyvateli tropických a subtropických pásem,a i tam je vidět jejich otužilost, změny teplot během dne nebo roku neprovází změna oděvu. V těchto končinách má však oděv často spíše formu ozdoby těla, málokdy skutečného oblečení. Naopak doklady propracovaného oděvu najdeme spíše ve studených oblastech kontinentálního klimatu u indiánů severní Kanady a Sibiře, Inuitů, Něnců apod. Musíme však dávat pozor na to, že i jejich kultura, včetně oblečení, je ovlivňována už dlouhou dobu moderní kulturou kolonizátorů. Krásný doklad propracovaného oděvů přímo z evropského paleolitu jsou hroby ze Sungiru. Tisíce korálků uspořádaných podél celého těla dávají tušit, že byli původně našity na velmi propracovaném oděvu pokrývajícím celé tělo, který nemohl být z kožešiny chlupem ven aby nebyly ozdoby zakryty.

Další pastí, která je na nás nastražena je to, že si představíme oděv Sungirkých lidí, jako propracovaných oděv dnešních severských lovců. I v konstrukci oděvu a vymýšlení střihů můžeme očekávat kulturní vývoj, přítomnost vynálezů, specifické zvyklosti každé kultury. Určitě je nesmysl vycházet z tvarů moderního oblečení. Např. vynález střihu s průramky je výrazným znakem moderní kultury. Pokud sáhneme do dějin odívání v obdobích, kde jsou již střihy dobře doloženy, najdeme jen nepatrné náznaky podobného střihu. Zato najdeme mnoho reminiscencí k postupům starším.

Jednou z nich je respektování tvaru původního materiálu. Například v době bronzové (lokality Skydstrup a Egtved) vycházejí střihy na halenky z tvaru kůže, ze které se vyráběli původně, přes to že jsou vyrobeny z vlněné tkaniny. V případě kůží a kožešin vychází střih z tvaru staženké kůže. Už při samotném stahování je možnost tvar výsledného kusu ovlivnit a připravit si tak materiál ve správném tvaru. U severoamerických idiánů byl velmi rozšířen způsob stahování kdy nohy se nenařezávají z vnitřní strany, ale přední z předu a zadní zezadu. Výsledný tvar kůže má méně laloků a tvar ténměř čtercový nebo obdelný. Např. kožešina z bizona tak bez úprav tvaru mohla rovnou sloužit jako veliký plášť nebo přikrývka.

Foto J. Lohnická.
Foto J. Lohnická.
Foto J. Lohnická.
Foto J. Lohnická.
Foto J. Lohnická.
Foto J. Lohnická.
Oděv býval zdoben řadou nášivek.
Oděv býval zdoben řadou nášivek.

Zatím jsme mluvili o materiálu pro tvorbu oděvů o kůži, ale možností je mnohem víc. Hodně záleží na dostupnosti daného materiálu, při kvalifikovaném odhadu, co by asi použil příslušník zaniklé kultury, je tedy velmi podstatná znalost životního prostředí té doby. A zároveň bohaté zkušenosti života v přírodním prostředí mimo civilizaci. Obě tyto podmínky jsou dnes dosti problematické. V prvním případě pomáhá studium přírodovědných rozborů v druhém případě vycházíme z tradice lesní moudrosti, etnografie a vlastních zkušeností. Etnografie nám odhaluje svět rostliných materiálů a dalších vláken. V archologickém záznamu většinou nic takového nanajdeme, ale v životě různých přírodních národů vidíme důležitost košíkaření, pletení rohoží, provazů, extrakce vláken. Např. typickým oděvem Kvakiutlů byla deka nebo rohož pletená z cedrového lýka s přídavkem kamzičích chlupů, takovou deku bylo možno různými způsoby na těle spínat. Opět i v paleolitu máme vzácný důkaz takovéto košíkářské, uzlíkovací činnosti. Na otiscích úlomků keramické hmoty z Dolních věstonic a Pavlova jasně vidíme proplétanou strukturu. Dnes již nemůžeme tvrdit k čemu byla splétaná struktura použita. Mohla být ozdobou, součástí oděvu, taškou, košíkem, sítí. Dost možná se podobné techniky používaly pro všechny tyto možnosti. Vzácně se dochovaly i karbonizované zbytky vláken, která jsou vždy rostliného původu. Tedy nemáme doklad použití zvířecí srti.

Z archologického materiálu máme k dispozici nepřímé doklady o vizáži pravěkých lidí. Vévodí mezi nimi sošky, případně kresby a rytiny. Zobrazovány jsou převážně nahé ženy. Na soškách venuší však často najdeme doplňky, které hovoří pro to, že jejich nahota byla součástí jejich kroje. Na venuších z Kostěnek tak vidíme ozdobné bandáže, na venuši z Lespugue třásňovou sukni apod. Na jiných můžeme rozeznat pokrývku hlavy nebo účes. Často nevíme o jakou ozdobu jde, je li tělo ženy pomalováno, skarifikováno, oblečeno, nebo bandážováno ozdobnými pásky. Každopádně i v době ledové byla horká léta, kdy bylo možné žít oděn jen vlastní kůží. Naopak na figurkách Maľto – Bureťské kultury můžeme rozeznat nejspíše kožešinové overaly. Dalším dokladem o možné úrovni jsou jehly, šídla, případně další nástroje: vrtáčky, škrabadla.... Pokud nahlédneme do etnografických paralel zjistíme, že kůže se činila tukem i tříslem, zpracovávala se mechanicky a udila se. Výsledkem byla kůže vyčiněná „doměka“ tedy nic podobného dnešní (středovéké) tříslem činněné hlazenici. Tu je možné pomocí šídla, s jehlou i bez jehli, sešít řemínkem, provázkem, nebo nití ze šlach. Obvzlášť šití šlachou může být opravdu jemné a precizní.

Za přímý doklad oděvu a jeho tvaru můžeme považovat také korálky a ozdoby z kostí, zubů parohů a ulit, které se v naprosto výjimečných podmnínkách mohou zachovat v původní poloze u kostry paleolitického člověka.

Kožešinový overal. Foto J. Lohnická.
Kožešinový overal. Foto J. Lohnická.
Jako ochrana proti dešti mohla sloužit i pláštěnka z různých druhů travin nebo lýka.Foto J. Teplý.
Jako ochrana proti dešti mohla sloužit i pláštěnka z různých druhů travin nebo lýka.Foto J. Teplý.
Foto J. Teplý.
Foto J. Teplý.
Foto J. Teplý.
Foto J. Teplý.

Rádi bychom ještě uvedli škálu způsobů jak se lidé v různých loveckých společnostech chránili proti vodě. Na tomto příkladě bychom chtěli ukázat jak je důležitá osobní zkušenost a etnografické paralely, protože naše představy mohou být v mnohém zkreslené. Z většiny nepromokavých přírodních materiálů se oděv vyrábí jen velmi těžko. Činěná kůže sama o sobě nepromokavá není, lépe je na tom třeba rybí kůže nebo některé tělesné blány (močový měchýř, střevo) Mezi sibiřskými lovci devatenáctého století tak najdeme výjimečné oděvy jako pláštěnku z lososí kůže. Inuité zase používají tuleních střev k výrobě pláštěnky se vzhledem moderního skafandru. Z běžné kůže je možné udělat nepromokavou pokud ji napustíme směsí vosku a tuku. Taková výroba je náročná na vosk (vzácná surovina). A napuštění se musí stále obnovovat. Proto se tato technologie používala spíše pro výrobu „obalového materiálu“. Dalším výborným „obalem“ je březová (výjímečně i jiná) kůra, ale ta se na výrobu oděvu příliš nehodí. Poměrně dlouho mohou odolávat promočení kvalitní husté kožešiny, ale proti lijáku také neobstojí. Velmi dobrou ochranu proti dešti skýtají splétané kloubouky a pláštěnky z lýka nebo různých travin. Nebo rohože, či kusy kůry, které se nosí nad hlavou. Asi nejpalčivější je vlkost v botách. Řešení je několik: boty nenosit, pokud to teploty a terén dovolí. Nosit jen tenké boty, pokud nejste permanentně v mokrém prostředí, tak rychle promoknou a rychle zase uschnou. Navíc v nepříjemném terénu chrání chodidlo před roztržením nebo pořezáním. To byl případ většiny indiánů mírného pásu. Větší boty můžeme také vystlat izolační vrstvou (suchou trávou). I takové boty po čase promoknou, ale voda která je ve styku s nohou se díky izolační vrstvě prohřeje a pobyt ve vlhku není nepříjemný. Přílady najdeme mezi mladšími nálezy. Slavný „muž z ledovce, Ötzi“ takové měl, izolační vrstvu z travin mají i nejstarší nalezené boty z jeskyně Areni v Armenií. Pokud jde pouze o vlhký podklad výborně izolují boty pletené z lýka, orobince a jiných rostliných materiálů. Z mladších období známe dřeváky. Nejdokonalejší ochranu pak skýtají nepromokavé „holinky“, které opět najdeme u obyvatel nejsevernějších oblastí naší planety.

_DSC0001.JPG
_DSC0006.JPG
paleo_1.jpg
paleo_3.jpg
Keltové
Pokud chcete vědět více, čtěte zde:
Keltové v římských provinciích
Nejblíže našemu území, za přirozenou hranicí řeky Dunaje, se nacházely římské provincie Noricum a Panonie, obydlené keltským a illyrským etnikem.  Noricum, dříve keltské království, se rozkládalo zejména na území dnešního Rakouska, malé části jižního Německa, severní Itálie a Slovinska a dostalo se jako vazal pod správu Říma již ke konci 1. století př. n. l.  V dané oblasti si keltské obyvatelstvo i dlouho po začlenění do římského světa uchovalo svébytný a pro danou oblast typický oděv nazvaný v odborné literatuře jako tzv. noricko-panonský kroj.
S neúprosně postupující romanizací se i na těchto územích zejména na přelomu prvního a druhého století našeho letopočtu dostávají do pozadí domácí prvky s keltskou tradicí. V nadcházejících mladších obdobích se na oděvu zase objevují ve větší míře také vlivy z germánských oblastí.
Oděv ženský a dívčí
Oděv žen se skládal ze spodního oděvu podobného košili z lehčí (pravděpodobně lněné) látky s dlouhými rukávy, který v horní části paží úzce přiléhá a na zápěstích má manžety. Pravděpodobně mohl mít střih jako dívčí norický oděv popisovaný výše – z jednoho kusu tkaniny obdélného tvaru sešitého po straně a dvou obdélných nebo mírně se zužujících rukávů. Oproti dívčímu oděvu však mívaly tyto košile jakési průstřihy na hrudi, které mohly být sepnuty ještě jednou sponou. Pravděpodobně to bylo kvůli usnadnění kojení nebo oblékání, neboť spodní oděv, jak se zdá, byl relativně úzký. Jak byl dlouhý, bohužel nevíme.
Svrchní oděv z těžší látky (pravděpodobně vlněné) byl opět tvořen tubulární tkaninou sepnutou sponami na ramenou nebo plecích - opět se setkáváme s šaty typu peplos, které byly bohatě řaseny v pase nebo na bocích. Mimo dům byl na šatech nošen také plášť tvořený obdélným kusem látky, která mohla být různě zřasená a aranžovaná a nošená vícero způsoby dle vkusu jeho nositelky či lokální módy. Plášť mohl být přeložený na způsob římské pally, tzn., že látka byla vedena přes levou polovinu hrudi pod pravou ruku na záda a spojená byly sponou na levém rameni. Další možností je nošení pláště volně na ramenou, či jeho přetažení přes hlavu na způsob závoje.
Norický dívčí oděv. Foto G. Leite.
Norický dívčí oděv. Foto G. Leite.
Spodní šaty jsou ušity z  jemnějšího lnu, svrchní z vlny. Foto G. Leite.
Spodní šaty jsou ušity z jemnějšího lnu, svrchní z vlny. Foto G. Leite.
Noricko panonský kroj. Foto G. Leite.
Noricko panonský kroj. Foto G. Leite.
Přes oděv mohl být nošen plášť, nejlépe vlněný. Foto G. Leite.
Přes oděv mohl být nošen plášť, nejlépe vlněný. Foto G. Leite.
Součástí noricko-panonského kroje byly i bohatě zdobené opasky z kůže a bronzu. Výroba P. Ondroušek. Foto G. Leite.
Součástí noricko-panonského kroje byly i bohatě zdobené opasky z kůže a bronzu. Výroba P. Ondroušek. Foto G. Leite.
Součástí noricko-panonského kroje byly i bohatě zdobené opasky z kůže a bronzu. Výroba P. Ondroušek. Foto G. Leite.
Součástí noricko-panonského kroje byly i bohatě zdobené opasky z kůže a bronzu. Výroba P. Ondroušek. Foto G. Leite.
Bohaté dámy nosily také několik vrstev šperků - například náhrdelníky a závěsky. Foto J. Lohnická.
Bohaté dámy nosily také několik vrstev šperků - například náhrdelníky a závěsky. Foto J. Lohnická.
Čepice mohly mít různý tvar.
Čepice mohly mít různý tvar.
Na pohřebních stélách bývají dívky zobrazeny nejčastěji oděné do delšího spodního oděvu s dlouhými úzkými rukávy s manžetami a kratšího svrchního oděvu bez rukávů, z těžší látky, který jim sahá přibližně do poloviny lýtek. Oděv je na ramenou sepnutý dvěma sponami s křidélky nebo sponami s uzlíky. Ty mají nejenom dekorativní, ale také praktickou funkci: spájet přední a zadní díl, přičemž okraj předního dílu bývá někdy ohnutý, pravděpodobně aby se spony na látce nehýbaly.
V pozdějším období dochází k menším změnám – rukávy jsou širší a rozstřihnuté a vrchní oděv je ušitý tak že, už není potřebné spínat jej sponami. Důležitou součástí dívčího kroje byl opasek. Jednalo se buď o klasický noricko-panonský kožený opasek s různě zdobenými kováními, nebo o jednoduchou tkanici tkanou na stávku.
Pokud bychom chtěli rekonstruovat střih šatů z Norica z 1. století, bude se jednat o delší spodní a kratší svrchní oděv se dvěma sponami a opaskem.
Střih spodního oděvu by mohl být trojdílný – přední a zadní díl z jednoho obdélného kusu látky sešitého na delší levé straně, ke kterému byly přišité zužující se rukávy s manžetami. Vrchní oděv z hrubší látky by mohl být celý ušitý z jednoho kusu sešitý na delší straně – jedná se o typ šatu označovaný jako peplos, který byl nošen v prostoru celé Evropy i Středomoří. Vrchní oděv byl sepnutý dvěma sponami na ramenou, a to způsobem, při kterém se okraje látky nedotýkaly, takže mezi nimi byla mezera o velikosti cca 5 cm. Přední lem šatů byl mezi sponami dekorativně ohnut směrem ven.
Druhý typ oděvu – norické dívčí šaty 2. století, tvořil jeden obdélný kus látky sešitý po stranách a v oblasti ramen. Na jeho sepnutí nebylo třeba spon a v pase byl převázán jednoduchým textilním opaskem vyrobeným na karetkách nebo mřížkovém stávku.

 
Pokrývky hlavy, účesy, šperky
Dospělé, vdané ženy podle vyobrazení vždy nosily pokrývku hlavy, a to buď norický čepec (pravděpodobně z kožešiny) loďkovitého tvaru, vysokou čepici, plstěný klobouček nebo varianty se závoji – čepec se závojem anebo turban se závojem.

Dívky bývaly prostovlasé, vlasy mívaly někdy sčesány do drdůlků, někdy ostříhány na krátko. Téměř nikdy nenosily šperky.

Na rozdíl od mladých dívek bývaly ctnostné dámy na území římských provincií ozdobené šperky, které také poukazují na jejich společenské postavení. Namísto dvou typických spon s křidélky nosily ženy na ramenou dvě dvoj-uzlíkové spony a ozdobnou kolínkovitou nebo destičkovou sponu jako brož na hrudi.
Tři spony, které držely oděv pohromadě a zároveň jej zdobily, byly typickým prvkem v provinciálním oděvu – setkáváme se s ním nejenom v Noricu a Panonii, ale také v samotné Galii. K ženskému kroji patřily také nákrčníky, častá je i kombinace dvojitého nákrčníku s perlovým nebo korálkovým náhrdelníkem. Jako upomínku na keltské kořeny romanizovaného obyvatelstva se v Panonii setkáváme ještě nějaký čas s typicky keltskými torquesy. Na rukou se nosily náramky – jeden až dva, méně už prsteny, které bývají interpretovány jako čistě římský zvyk.
Hrobové nálezy nám podávají poměrně dobrou představu o tom, co bylo součástí oděvu i na našem území. V Čechách a na Slovensku se nejčastěji nachází v mužských hrobech jedna spona na pravém rameni, v ženských hrobech se setkáváme s variacemi spon od jedné po několik (zřídka) v oblasti ramen nebo hrudníku.  Šperky byly, jak jsme utvrzováni i antickými spisovateli, velmi oblíbeny – náramky, nánožníky, nákrčníky i pestrobarevné korálky nosené v náhrdelnících nebo jednotlivě zavěšené na sponách.


 
Vysoké klobouky se závoji byly součástí noricko-pannonského oděvu. Foto J. lohnická.
Vysoké klobouky se závoji byly součástí noricko-pannonského oděvu. Foto J. lohnická.
Závoj mohl mít polokruhový střih a zdobení ve formě výšivek. Foto J. Lohnická.
Závoj mohl mít polokruhový střih a zdobení ve formě výšivek. Foto J. Lohnická.
Dáma s turbanem a závojem. Foto A. Taskina.
Dáma s turbanem a závojem. Foto A. Taskina.
Dáma s turbanem a závojem. Foto A. Taskina.
Dáma s turbanem a závojem. Foto A. Taskina.
Děti se v celém pravěku, který je podchytitelný ikonografickými prameny, oblékaly velmi podobně jako dospělí. Nejčastěji se jednalo o různé volné tuniky a pláště - pláštíky, které se různě podvazovaly nebo řasily. Kojenci byli často zavazováni do pevného povijanu.
Chlapecký oděv. Foto J. Lohnická.
Chlapecký oděv. Foto J. Lohnická.
Chlapecký oděv - volná tunika a kápě. Foto J. Lohnická.
Chlapecký oděv - volná tunika a kápě. Foto J. Lohnická.
Chlapecký oděv - volná tunika a kápě. Foto J. Lohnická.
Chlapecký oděv - volná tunika a kápě. Foto J. Lohnická.
I nejmenší se oblékali do volných halen nebo byli vinuti do povijanu. Foto V. Pilná.
I nejmenší se oblékali do volných halen nebo byli vinuti do povijanu. Foto V. Pilná.
Hrobové nálezy nám podávají poměrně dobrou představu o tom, co bylo součástí oděvu i na našem území. V Čechách a na Slovensku se nejčastěji nachází v mužských hrobech jedna spona na pravém rameni, v ženských hrobech se setkáváme s variacemi spon od jedné po několik (zřídka) v oblasti ramen nebo hrudníku.  Šperky byly, jak jsme utvrzováni i antickými spisovateli, velmi oblíbeny – náramky, nánožníky, nákrčníky i pestrobarevné korálky nosené v náhrdelnících nebo jednotlivě zavěšené na sponách.
Foto J. Lohnická.
Foto J. Lohnická.
Mužský oděv, autor B. Smetana. Foto J. Lohnická.
Mužský oděv, autor B. Smetana. Foto J. Lohnická.
Mužský oděv, autor P. Ondroušek. Foto J. Lohnická.
Mužský oděv, autor P. Ondroušek. Foto J. Lohnická.
foto expo 022.jpg
Ženské šaty. Autorka M. Dupalová. Foto J. Lohnická.
Ženské šaty. Autorka M. Dupalová. Foto J. Lohnická.
Ženské šaty. Autorka V. Dlouhá. Foto J. Lohnická.
Ženské šaty. Autorka V. Dlouhá. Foto J. Lohnická.
Zátiší s laténskými šperky. Foto J. Lohnická. Výroba P. Ondroušek.
Zátiší s laténskými šperky. Foto J. Lohnická. Výroba P. Ondroušek.
Zátiší s laténskými šperky. Foto J. Lohnická. Výroba P. Ondroušek, Cement, M. Gregorová (korálky), R. Lobodová(tkanina), E. Kvěchová (výšivka).
Zátiší s laténskými šperky. Foto J. Lohnická. Výroba P. Ondroušek, Cement, M. Gregorová (korálky), R. Lobodová(tkanina), E. Kvěchová (výšivka).
Germáni
Pokud chcete vědět více, čtěte zde:
Základem ženského oděvu byl tzv. peplos – obdélná látka na jednom konci sešitá (nebo tkaná dohromady), která vytvořila jakýsi tubus, který se na ramenou spínal sponami. Peplos byl vysoký zhruba jako člověk, někdy jej výškou přesahoval – poté se okraj ohýbal směrem dopředu a tvořil jakýsi sklad, který mohl být v případě nutnosti přetažen přes hlavu. Široký byl maximálně na délku roztažených paží. Aby se docílilo estetického vzhledu, byl přepásán a dále řasen – někdy pouze v oblasti pasu, ale také v oblasti boků.
Ženský germánský oděv. Foto G. Leite.
Ženský germánský oděv. Foto G. Leite.
Ženský germánský oděv. Foto G. Leite.
Ženský germánský oděv. Foto G. Leite.
Ženský germánský oděv. Foto G. Leite.
Ženský germánský oděv. Foto G. Leite.
Ženské šaty s masivními náhrdelníky, mladší doba římská. Foto J. Lohnická.
Ženské šaty s masivními náhrdelníky, mladší doba římská. Foto J. Lohnická.
Haleny a plédy
Tacitus zmiňuje, že Germánky nenosily spodní šat. Tato zpráva je však zavádějící, Nedá se předpokládat, že by ženy nenosily v chladnějších dnech vrstvené oblečení. Máme doklady halen, které mohly být používány jak muži, tak ženami. Jedná se například o fragmentárně dochované rukávy z jemně utkané vlněné látky z Dätgen, které napovídají, že dříve patřily k haleně, jejíž středová část se nezachovala. Rukávy byly nalezeny společně se sukní, kalhotami a ozdobnými opasky – oblečení tedy pravděpodobně patřilo původně ženě.
Svrchní halena s tříčtvrtečními rukávy sešitý z šesti kuních kožešin pochází z dánského naleziště Møgelmosse. Vzhledem k její velikosti se předpokládá, že byla nošena ženou nebo dítětem.
Žena z Huldremose měla pod beraní pelerínkou hruď zahalenu kostkovaným plédem v červeno – modré barevné kombinaci a dlouhou sukni shodného dezénu.
Sukně
Peplos nebyl jediným kusem typicky ženského oděvu. Na lokalitě Damendorf byla objevena popravená žena, která byla oblečena v bohaté, řasené vlněné sukni se základkami.
Oděv složený ze spodního šatu bez rukávů sepnutého na ramenou a hrudi sponami a dlouhé řasené sukně známe také z lokality Lønne Hede. Luxusní oděv sytě modré barvy byl ozdoben našitou tkanicí v kombinaci modré a červené a na bocích spojen jehlicí. (odkaz na stránky http://vardemuseum.dk/dk.php/museetsarb/udgravninger/lnne_hede_-_en_gravplads ).
Krátkou sukni nosila mladá dívka z Damendorfu společně s krátkou pelerínkou z kůže srnky. Řasená sukně o délce 30 cm a šířce 165 cm z jemné vlny utkaná v keprové vazbě byla dokonce dvakrát vyspravována.

 
Druhý typ ženského oděvu doby římské - slouhá řasená sukně s plédem a pelerína. Foto G. Leite.
Druhý typ ženského oděvu doby římské - slouhá řasená sukně s plédem a pelerína. Foto G. Leite.
Druhý typ ženského oděvu doby římské - slouhá řasená sukně s plédem. Foto G. Leite.
Druhý typ ženského oděvu doby římské - slouhá řasená sukně s plédem. Foto G. Leite.
Druhý typ ženského oděvu doby římské - slouhá řasená sukně s halenou a plédem. Foto G. Leite.
Druhý typ ženského oděvu doby římské - slouhá řasená sukně s halenou a plédem. Foto G. Leite.
Mužský oděv
Tuniky
Tuniky měly jednoduchý obdélný střih s dlouhými i krátkými rukávy, nebo také bez rukávů, jak nám dokládají nálezy z lokalit Thorsberg, Marx-Etzelu, Bernuthsfeldu nebo Reepsholtu. V několika málo případech měly ozdobné lemování rukávů tkanicemi zhotovenými na destičkovém stávku s velmi jednoduchým geometrickým vzorem. Některé z nich byly také po stranách rozstřiženy a opatřeny provázky na svazování. Jak píše Tacitus, tyto tuniky byly spíše útlejší než volné a řasily se tak, aby odhalovaly stehna. Oproti těmto útlejším tunikám máme i nálezy rozměrných halen.

Kalhoty
Mužské kalhoty, které známe z mnoha naleziš severoevropských mokřadišť, měly velmi složitý, anatomicky tvarovaný střih. Končily v oblasti pupku, kde byly svazovány tkanicemi nebo byly opatřeny průvlečkami pro opasek. Některé nálezy dokonce připomínaly jakési dětské oblečení označované jako „dupačky“, měly totiž přišity na nohou šlapky. Jiné měly zakončení v oblasti kotníků rovně zastřižené. Aby se docílilo opravdu úzkého vzezření, byly tyto kalhoty často na lýtku rozstřiženy a opět, shodně jako tuniky, opatřeny provázky na stažení.
Důležitou součástí mužského oděvu byly samozřejmě různě zdobené opasky, odpovídající postavení jeho nositele. Na těchto opascích opatřených přezkami a různými úchytnými oušky a závěsnými ozdobami, byly pověšeny předměty denní potřeby jako nože, ale také toaletní soupravy (pinzety, ušní lžičky aj.), které byly uloženy v kapsářích nebo váčcích společně s výbavou na křesání (křesací kameny, ocílka).

 
Mužský germánský oděv z 1. století. Foto J. Lohnická.
Mužský germánský oděv z 1. století. Foto J. Lohnická.
Různé typy halen a kalhot. Foto G. Leite.
Různé typy halen a kalhot. Foto G. Leite.
Různé typy halen a kalhot. Foto G. Leite.
Různé typy halen a kalhot. Foto G. Leite.
Svébský uzel. Foto G. Leite.
Svébský uzel. Foto G. Leite.
Muži a pravděpodobně i ženy nosili rozměrné obdélné pláště, které jim zakrývaly většinu těla, o kterých se zmiňuje také Tacitus. Pláště byly vlněné, s ozdobnými lemy tkanými na destičkovém stávku o různé šířce od několika málo po desítky centimetrů. Zakončeny mohly být také umně svazovanými a skanými střapci. Nejkrásnějšími příklady jsou nálezy bohatě vytkávaných plášťů z lokalit Hunteburg, Damendorf, Dätgen, Thorsberg, Odry aj.
Jako ochrana proti nepříznivému počasí sloužily také peleríny a kápě sešívané ze zvířecích (nejčastěji ovčích) kůží.

 
Detail úzkých kalhot se zavazováním v oblasti lýtek.
Detail úzkých kalhot se zavazováním v oblasti lýtek.
Detail úzkých kalhot se zavazováním v oblasti lýtek. Boty podle nálezu z lokality Damendorf.
Detail úzkých kalhot se zavazováním v oblasti lýtek. Boty podle nálezu z lokality Damendorf.
boty.jpg
P1160303.JPG
Doba stěhování národů
Jak  mohl vypadat oděv v neklidné době stěhování národů? Na základě kombinace poznatků získaných studiem pramenů písemných, ikonografických i samotných nálezů hmotné kultury, se níže pokusíme o nástin základních kusů oděvu germánského etnika a jeho variací.
Základem ženského oděvu byl ve starších obdobích peplos, který se dal nosit sepnutý na ramenou a různě zřasený. Je pravděpodobné, že i v pátém století, vzhledem k hrobovým nálezům spon v oblasti ramen, se stále nosil oděv podobný peplu nebo střihově mu blízký.
Pokud přihlédneme k ikonografickým pramenům, na kterých jsou dámy zobrazovány ve vrstvených oděvech, můžeme předpokládat, že pod tímto svrchním šatem, spínaným nebo zdobených sponami rozličných tvarů a velikostí, nosily tuniku s dlouhými úzkými rukávy, někdy s manžetami. Svrchní oděv podobný stole nebo snad tunice se širokými rukávy se poté řasil a přepasoval opaskem s přezkou. Součástí oděvu byly také náhrdelníky, nákrčníky, výjimečně náušnice. Není vyloučeno, že spony neplnily svou funkci spínadel oděvu, ale spíše funkci okrasnou v náhrdelníku.

 
Detail ženského oděvu 5. století. Foto G. Leite.
Detail ženského oděvu 5. století. Foto G. Leite.
Detail ženského oděvu 5. století. Foto G. Leite.
Detail ženského oděvu 5. století. Foto G. Leite.
Oděv bohaté germánské ženy 5. století. Foto J. Lohnická.
Oděv bohaté germánské ženy 5. století. Foto J. Lohnická.
Oděv bohaté germánské ženy 5. století, detail spon a náhrdelníků. Foto J. Lohnická.
Oděv bohaté germánské ženy 5. století, detail spon a náhrdelníků. Foto J. Lohnická.
Jako svrchník byl nošen plášť – muži i ženami. O rozměrech a tvaru pláště můžeme vést pouze debaty. Ze staršího období z území, obydleného germánským etnikem, máme nálezy obdélných plášťů s ozdobnými okrajovými lemy a střapci. Z ikonografických pramenů nic takového neznáme – pokud se jedná se o pláště, jsou spíše podobné římským obdélným (chlamys) či polokruhovitým (palludamentum) nebo jejich tvar nelze vůbec určit. V jednom případě se setkáváme s obrazem Germánů v kožešinových kabátcích. Muži na vyobrazeních nosili plášť sepnutý na jednom rameni, což ovšem neznamená, že by  nemohli využívat větší variabilnosti při přidržování pláště - ať už jen volně bez spínadel, či s jejich větším počtem. Není vyloučeno, že spony mohly složit také jako spínadla v oblasti hrudníku nebo pasu a to jak u mužů, tak i u žen a dětí.
 
Zatímco oděv germánských kmenů, obývajících prostor současných Čech během 5. století, stále vychází z tradičního oděvu spínaného na ramenou dvěmi sponami, tzv. peplu, v průběhu století 6. se začíná objevovat nový typ kroje. Spony, které dříve měly ryze praktickou funkci, začínají být pouze jakýmisi módními doplňky a přesouvají se z oblasti ramen k boku a někdy dokonce ještě níže – až ke kolenům. Upevněny bývají přímo na šatech nebo také velmi často na kožených řemenech – opaskách. Ženy nosily spodní tuniky různých délek, přes které oblékaly tuniku delší (pod kolena nebo po kotníky), která mohla být vepředu rozstřižena (zde se nejspíše projevuje vliv kočovných národů, které Evropu dobyly během 5. století – Hunů). Svrchní tunika mohla mít delší, ale také kratší rukávy, jako to známe z nálezů z hrobky franské královny Arnegundy ze 6. století. Tuniky byly u krku a v oblasti hrudi spínány drobnějšími sponami nejčastěji destičkovými ptačími nebo dračími. Krk byl dále ozdoben pestrobarevnými náhrdelníky tvořenými perlami skleněnými nebo jantarovými.
 
Oděv bohaté germánské ženy 6. století. Foto G. Leite.
Oděv bohaté germánské ženy 6. století. Foto G. Leite.
Oděv bohaté germánské ženy 6. století. Foto G. Leite.
Oděv bohaté germánské ženy 6. století. Foto G. Leite.
Oděv bohaté germánské ženy 6. století. Foto G. Leite.
Oděv bohaté germánské ženy 6. století. Foto G. Leite.
Oděv bohaté germánské ženy 6. století. Foto G. Leite.
Oděv bohaté germánské ženy 6. století. Foto G. Leite.
Lemy rukávů a výstřihů byly zdobeny přišívanými pestrobarevnými tkanicemi zhotovenými na destičkovém nebo mřížkovém stávku nebo vyšívány. U bohatších dam také zlatými nitěmi dováženými až z oblasti Předního Východu. Pod tuniky se oblékaly úzké kalhoty, nejčastěji ze lnu nebo vlny, které byly na lýtkách omotány ovinkami a řemením, které je upevňovaly. Tato řemení mohla být opět z barevných tkanic nebo také kožená s luxusními zdobnými kováními a drobnými přezkami. Také kožená obuv byla zdobena kovovými přezkami.
Podvazky upínané pod koleny řemením s přezkou. Foto M. Bek.
Podvazky upínané pod koleny řemením s přezkou. Foto M. Bek.
Podvazky upínané pod koleny řemením s přezkou. Foto G. Leite.
Podvazky upínané pod koleny řemením s přezkou. Foto G. Leite.
Podvazky upínané pod koleny řemením s přezkou. Foto M. Bek.
Podvazky upínané pod koleny řemením s přezkou. Foto M. Bek.
stěhovácké princezny 6. stol.JPG
Opasky
Důležitou součástí zejména ženského kroje byly složité konstrukce opasků. Skládaly se z jednoduchého pásku z kůže zakončeném přezkou, na kterém bylo zavěšeno množství předmětů denní potřeby, jako byly nože, nůžky, jehelníčky, přesleny ale také nejrůznější amulety mající za úkol ochraňovat nositelku (křišťálové koule, korálky ze skla i jantaru, bronzové závěsky, mušle aj.). Nezřídka mohly být opasky i dva. V prostředí Čech nemáme tak zdobné závěsky, s jakými se setkáváme například na území současného Německa. Na kostrových pohřebištích v Praze Podbabě
a Záluží u Čelákovic se našlo několik variant jednoduchých opasků tvořených nezdobenými nebo velmi střízlivě pojatými kroužky.
Opasky mohly být také zakončeny dlouhými řemeny, které splývaly až do poloviny lýtek. Na těchto řemeních bývala umístěna ozdobná kování z bronzu nebo drahých kovů a zakončena nákončími nejčastěji lístkových tvarů. Na těchto řemenech byly taky někdy zavěšovány spony, které již ztratily svou původní funkci jako spínadlo oděvu, a změnily se v dekorativní prvek. Muži i ženy nosili zavěšeny na opascích také různě tvarované kapsáře z kůže. Ty mohly být jednoduché, jen s přezkou na sepnutí nebo zdobné s kováním po stranách a po povrchu.

 
Detail opasku z Prahy - Podbaby. Foto G. Leite.
Detail opasku z Prahy - Podbaby. Foto G. Leite.
Mužský oděv se v průběhu věků příliš neměnil. Muži stále oblékali jako základ volnější halenu ke kolenům, přes kterou přetahovali svrchní tuniku, která mohla mít rukávy delší i kratší, shodně jako tuniky ženské. Tyto tuniky byly zdobeny našívanými tkanicemi u krku, v oblasti ramen a na lemech rukávů. Kalhoty se nosily úzké, těsně ovázané onucemi s řemením. Jejich pláště byly obdélného tvaru, svazované na jedné straně do uzlu nebo sepnuté zdobnou sponou. Důležitou součástí vzhledu muže, která odrážela i jeho sociální postavení, byla výzbroj – krátké nože saxy, meč spatha a kopí.
 
Mužský oděv 6. století. Foto G. Leite.
Mužský oděv 6. století. Foto G. Leite.
Mužský oděv 6. století. Foto G. Leite.
Mužský oděv 6. století. Foto G. Leite.
Mužský oděv 6. století. Foto G. Leite.
Mužský oděv 6. století. Foto G. Leite.
Mužský oděv 6. století. Foto G. Leite.
Mužský oděv 6. století. Foto G. Leite.
Účesy, pokrývky hlavy
„…neb tito mladíci se podobají zkroceným obludám, s vlasy na temeni lebky sčesanými k čelu a svítivě odhalenou šíjí, zbavenou přirozené pokrývky. Oči mají mdlé, světlé, se zábleskem šedomodré barvy. Vyholují si tváře a na místo vousů na bradě nosí jen úzké kníry, které si rozčesávají hřebenem. Dlouhé údy mužů zahaluje přiléhavý oděv, vytažený tak vysoko, že je vidět holá kolena a úzký pas je obepnut širokým opaskem.“
Takto popisuje Sidonius Apollinaris vzhled franských mužů v polovině pátého stolet. Z tohoto popisu je zřejmé, že u zmiňovaného etnika byla úpravě vlasů a vousů věnována značná pozornost. Je možné, že jednotlivé kmeny se rozlišovaly také podle charakteristického účesu, o kterém bohužel nemáme žádné dochované doklady.
Co se úpravy vlasů a vousů týče, zdá se, že muži v období stěhování národů všeobecně nosili polodlouhé vlasy střižené kolem uší nebo na zátylku a různě upravovaný vous, popřípadě byli dle dvorského způsobu oholeni.
Ženské účesy byly vždy o něco rafinovanější - například účesy dvorních dam doprovázejících císařovnu Theodoru zachycené na mozaice v Raveně  jsou zdobeny dokonce turbany a šperky. Takto složité účesy jako známe z vyobrazení dvorského života nejvyšší vrstvy, ženy jistě běžně nenosily. Je pravda, že střední třída obyvatelstva skomírající římské říše se vždy snažila módě vyšší vládnoucí vrstvy alespoň přiblížit a nejinak tomu jistě bylo i mezi nově příchozími germánskými kmeny.  Jak však vypadal běžný účes žen? Můžeme předpokládat, že nosily vlasy hlavně volně rozpuštěné nebo splétané do copů, které mohly být omotány kolem hlavy ve formě různých drdolů a fixovány pomocí kovových nebo kostěných jehlic. Dívky mohly nosit ve vlasech ovázané stuhy utkané na destičkovém nebo mřížkovém stávku. Krom závojů či plachetek, doložených ikonograficky, nejsou vyloučeny ani pokrývky hlavy vyráběné z plsti nebo technikami pletení, či čepce různých tvarů, o kterých nám bohužel archeologie nepodává žádných zpráv.

 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one